EKO školka Koníček

 PROVOZ EKO- ŠKOLKY ZAHAJUJEME V LEDNU 2018 

Důvěřujte dětem. Nic nemůže být jednodušší a zároveň obtížnější, protože abychom důvěřovali dětem, musíme nejprve důvěřovat sami sobě. Bohužel v dětství nás naučily, že nám nemůže být důvěřováno.              /John Holt/

  • Chceme u dětí prohlubovat lásku k sobě samým a ke všemu živému.
  • Směrovat je k uvědomění, že úcta, porozumění, soucítění a radost ze života, jsou vůbec nejdůležitější vlastnostmi pro jejich další zdravý a úspěšný rozvoj.
  • Nabízíme jim příležitost objevovat svět všemi smysly v připraveném a podněcujícím prostředí. (přírodní hřiště, zahrada k pěstování, zvířata, zázemí v novém srubu, ...)
  • Chceme je rozvíjet individuálně a v tom, co je zajímá.
  • Učitel je přítomný jako mentor, kouč, průvodce.
  • Do našeho kolektivu počítáme i rodiče a ostatní členy rodiny. Jejich zapojení, nápady a zkušenosti vždy rádi uvítáme:-).
 inspiraci nacházíme u:     J.A. Komenského, Petera Greye a jeho Svobody učení, A.S.Neilla a Summerhillu, Naomi Aldort, Jana Muhlfeita a  dalších.
     
  • ZÁJEMCI NÁS MOHOU KOTAKTOVAT NA TEL:  603 194 700
   

DŮVODY PRO ZALOŽENÍ ŠKOLKY:   - hlavním je má dcera a další vystihuje tento mail:

Proč jsem neadoptovala dítě v Africe a proč nezachraňuji deštné pralesy? My lidé si toužíme pomáhat, je to naše přirozenost. V dnešní době je snadné pomáhat i ...na druhém konci světa. Jenže... Když jsem potkala člověka, který v Africe sázel stromy, byla jsem unešená tou vznešenou myšlenkou. Jak nádherné. Dokud mi nevyprávěl, že se rozvedl s manželkou, s rodiči se nestýká a děti vídá jen občas. Zrovna byl na cestě do Nepálu jako dobrovolník pro místní sirotky. Pak ho čekal ášram v Indii, aby našel vnitřní klid a pak možná domů, i když jak řekl ta vidina ho moc nelákala. Zůstala jsem jako opařená a vzpomněla si na Amazonii a na Indiána v pouliční restauraci, který se mě ptal, co tam dělám. Řekla jsem mu, že jedu do pralesa. Udiveně vzhlédl od misky fazolí a zeptal se: "Vy u vás nemáte lesy?!" Tak to bolelo! A pak jsem se vrátila domů. Vzala pytel na odpadky a šla uklidit dolů pod barák k silnici ty poházené petflašky. Seděla jsem tam na hromadě odpadu a jen vnímala to, co mi starý Indián předal. Jak jsem já mohla pomoci druhým, když jsem si nejdřív neuklidila doma? Jaký smysl dávalo létat na druhý konec světa a zachraňovat prales, když prales umírá kvůli tomu, že všechno, co dělám je závislé na ropě, kterou odtamtud chtějí vytěžit, abych tam pak já mohla nadšeně přiletět a držet transparent Zachraňte prales!? Jak jsem mohla pomoci dítěti v Africe, když jsem neuměla naučit svoje vlastní děti, aby si po sobě uklidily?! Jaký smysl dávalo někam jezdit a ukazovat druhým řešení jejich problémů, když to znamenalo obírat je o jejich zodpovědnost za vlastní chyby? Obírat je o sílu najít vlastní řešení? A tím prohlubovat jejich závislost na mně!? Bylo to stejné jako s dětmi. Nemohla jsem je naučit chodit. Musely xkrát spadnout na zadek. Čím déle jsem je držela za ruku, tím později začaly samy chodit. Mohla jsem tam jen být a povzbudit je, že to zvládnou a naučí se to. Samy. Jejich chyby je naučily, co udělat příště líp! Nemohla jsem zachránit Afriku, ani prales, ale mohla jsem začít u sebe. Chodit víc pěšky. Přestat si foukat zbytečně vlasy. Přestat kupovat hloupé marketingové produkty zaručeně vita a raw z druhého konce světa a místo toho jít k zelináři na náměstí.... Mohla jsem toho změnit tolik! Kadý den. 365 dní v roce...to není málo! A když to udělá každý z nás? Nebude koho zachraňovat! Africké děti nebudou hladovět, protože jejich rodiče otročí ve zlatých dolech do mého iPhone. Prales nebude umírat, protože nebude potřeba tolik ropy. Mám pokračovat? A já si nebudu kupovat své svědomí charitou a lítat na drahé semináře, ale budu dělat to, co dává smysl. Zodpovědně se starat o mír u sebe doma. Učit děti na řece, že když mám jen malou loď, nevezmu si nic navíc, nejlepší lekce skromnosti, kterou znám. Když jsem já spokojená, je takový i můj svět. Potřebuju tak málo!  Svou rodinu a kus chleba, čistou vodu a jedno jablíčko. Jako na vodě. To, co bylo nejcennější byl smích mých dětí, které pozorovaly říčního raka a cestou sbíraly odpadky po lidech, kteří jezdí do daleké Indie, okázale pomáhají světu, ale doma si neuklidí. Ano, i my tu máme lesy! A jak o ně pečujeme, to vidíme každý den. Pohltila nás pýcha a ovládl parazit chamtivosti. Touha mít a dobýt! Ty nejvyšší hory, ty nejhlubší oceány. Ale uvnitř jsme chudí. Pomožme nejdřív sobě. Uzdravme sebe a svou rodinu. V ní to všechno začíná i končí. Pak naše děti nebudou muset hledat smysl života na pláži v Goa, ale budou si vážit rozkvetlé louky za domem. Hloupý Honza šel do světa, aby se pak vrátil domů. A já? Sázím stomy v tichosti a pokoře. Uklízím "naši" studánku v údolí. A vím, kde je moje místo. Doma. V lese.  Máma

 

 Co chystáme najdete zde


Pro vaše potřeby

U nás v areálu můžete využít - přírodní hřiště a přírodní zahradu, zastřešené venkovní posezení s kuchyňkou. Možnost uvaření čaje/kávy na ohni nebo plynovém vařiči. Vnitřní hernička pro případ nepříznivého nebo chladnějšího počasí. Ohniště se vším potřebným pro opékání nebo vaření v kotlíku. Voda ze studny a menší parkoviště pro auta.

Doporučujeme si sebou vozit sáček na odpad. Odpad u nás neskladujeme. Co si přivezeme, to si odvezeme a doma vytřídíme. Pro bioodpad máme kompost.